13.9.2011

Mocnost jménem Čas

27. července 2012 v 12:09 | Miss Nothing |  My Fuckin' Diary
Time is .. nothing but a Friendship, Pain, Fear, Love, Sorrow, Family, Destiny, Luck, Independence, Tears... Things in which we live all our lives.. Time is nothing but a King..

Time and Time again... Sedím a okusuju konec tužky. Co mám psát dál? Nápadů v hlavě mám snad miliony, ale je tak.. těžké to dát na papír. Myšlenky mi víří hlavou. Dlouho jsem přemýšlela, jak to napsat. Ale nejde to. Asi mi ten nápad musí zůstat navždy v hlavě. Chci to napsat, opravdu se mi to líbí, ale už bylo moc pokusů a s žádným jsem nedokázala být spokojená. Není to ono, není to jako v mé hlavě. Položila jsem tužku, vzala papír zmačkala jej a roztrhala na malé kousky. Patří do koše...

Time of my life.. Večer, už ležím na posteli a přemýšlím. Přijde někdy to štěstí? Ne, opravdu, zase tak moc toho nechci. Ale je to tak zamotané a zmatené období. Otevřou se dveře do pokoje, bratr. "Green Day přijedou do Česka" Zvedla jsem se na lokty, srdce se mi rozbušilo. "Cože?" "Pojď se podívat" a odešel. Vyhrabala jsem se z postele a šla se podívat na počítač. Opravdu, Green Day se chystají do Prahy. A já tam musím.. Usmála jsem se "Já tam musím!"

Time after Time.. Zima, opravdu parádní kosa v listopadu. Raven, potřebuju Tě, a opravdu hodně. Už ji vidím, jde..co, běží za mnou. Jsem rozklepaná, ale vím, že zimou to není. Poslední dobou je tak zvláštní.. čas. Raven už je u mě, obejme mě a držíme se asi.. no prostě dlouho. To jsem potřebovala, respektive Ji jsem potřebovala. "Tak co.. Povídej, není to zas taková hrůza, ne?" Sedly jsme si na lavičku a začala jsem zmateně povídat. Tak jsme tam seděly asi dvě hodiny. Byla jsem zmrzlá, ale.. bylo mi líp..

Time Won't Let Me go... Ne, tohle nemá cenu. Zavrtěla jsem hlavou a naštvaně odešla do pokje. Dveřma jsem teda pořádně tříškla, jen co je pravda. Měla jsem vztek, takhle jsem snad nikdy nezuřila. Copak nikdo nevidí tu nespravedlnost? "Lucie! Vrať se!" křičela mamka z kuchyně. No, to určitě. Proč bych se tam měla vracet? Na další super přednášku, jak jsem hloupá a neschopná? Že jsem malá holka, co neví, co dělat? Ne, na tohle nemám. Kdyby jsi aspoň trochu věděla, co mám v sobě, že umím být samostatná. Jediné, co by stačilo, kdybys mi alespoň trochu věřila mami, ale to ne. Kopla jsem do stolu. Tohle mě opravdu nebaví. Sedla jsem na židli a už asi posté udělala tu největší chybu svého života..

Time is Running Out.. Další slza ztekla po mé tváři. Je mi fakt strrašně, cítím se tak prázdná, klepu se zimou. Musím vypadat strašně, ty linkdy rozmazané po celém obličeji. Ale já tomu nedokážu zabránit. Představa, že je konec, že už se nebudeme bavit, že nebudeme kamarádi, bolí to..Jak nikdy nic. Znovu jsem popotáhla. Celou dobu mě sledoval, cítila jsem, že i on prožívá bolest, ale jinou než já. Spíš takovou, že za tohle všechno může. Nemůže, můžu si za to sama. Objal mě. "Celá se klepeš.." "Je mi zima" zašeptala jsem. Už i hlas jsem ztratila. Dal přese mě spacák aby mě trochu zahřál a ještě víc si mě přitisknul. "Musíš být silná.. Zvládneš to." Vrtěla jsem hlavou, tohle nezvládnu. Podívala jsem se mu do očí. do těch krásných modrých očí. Pohladil mě po tváři. Naše rty se spojily, řekla bych, že i vášnivě. Co blbnu? Takhle to bude ještě horší. Odtrhla jsem se. Pochopil. Setřel mi slzy. "Bojím se.." zašeptala jsem zase do ticha. "Bez Tebe to nepůjde.." "Ale půjde." Opět jsem začala vrtět hlavou, docházela mi slova, hlas i dech. "Nemůžu Tě dens v noci nechat samotnou.." Zahleděl se mi do očí. Proč je to tak těžké? Nemůže to být jako ve filmu? Při takováhle scénách je to vždyky tak pět minut, pak je černá obrazovka a závěrečné titulky. Ale v realitě to tak není, nic takového nenastane, musíte to vydržet až do konce, trpět.. Věděla jsem, že tohle je to nějtěžší, co jsem kdy zažila. A když ne tohle, tak to, co následovalo další tři měsíce...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 qweser qweser | Web | 27. července 2012 v 12:13 | Reagovat

pekný blog

2 Lusiik Lusiik | Web | 27. července 2012 v 12:19 | Reagovat

Pěkně napsáno ♥ :)

3 Briace♥ Briace♥ | Web | 27. července 2012 v 12:19 | Reagovat

Páni, krásně napsané :D

4 pinki-pai pinki-pai | 27. července 2012 v 12:24 | Reagovat

Krásny blog.
Keď som to začala čítať, tak som si myslela, že ti chýba čas , že nemôžeš robiť činnosti ktoré ťa bavia, že ti v tom niečo bráni - nie nezhadzujem ťa - , ale keď som pochopila o čo ide, tak.. nemám slov.. držím ti palce. Inak, pekný blog ... a článok.. zaujímavý .

5 Raven Raven | 28. července 2012 v 19:28 | Reagovat

Luce...jen ty to dokážeš takto popsat. Pořád věřím, že se to zlepší, vážně v to doufám.Bolí to, vědět, že nejsi v pohodě.
Zítra se na tebe vážně těším, všechno mi to povíš, dobře? A když nic jiného, alespoň na to nebudeš sama.

6 Betty Betty | Web | 2. srpna 2012 v 15:18 | Reagovat

Páni Luci nádherně píšeš, ani jsem před tím co jsi byla u nás nevěděla, že máš blog. Ten předposlední odstavec....to s tebou úplně soucítím. Proč si mamky vždy myslí, že jsme neschopné? Vždycky si říkám: Mami to bys koukala co všechno umím....No, taky držím palce. Máš štěstí, že máš Pěťku. Tak skvělou kamarádku, bych si taky přála. ,´)

7 Betty Betty | Web | 3. srpna 2012 v 15:50 | Reagovat

Nemáš za co =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama