13.9.2011

Září 2012

..just give me one more try to lullaby..

19. září 2012 v 20:42 | Miss Nothing |  My Fuckin' Diary
Cítit se fajn.. Tady, na místě bez hranic, v městě beze jména, na planetě, která není součástí žádné galaxie..
Tady, kde stojíš ty a já a všechno okolo se jen točí..
Je tma, melodie doprovází rytmus našich srdcí...
Tak blízko ke mně..a zároveň daleko.. utíkám.. Ale proč? A kam? Zastavila jsem se, bez dechu. Sledovala mě. Já sama jsem se sledovala. Na útěk už je pozdě.
Vracím se zpět. Vyrovnaná. Uklidněná.
Pokládám hlavu na tvé rameno, tvé ruce mě obepnou ještě více. Usměju se. Tohle je.. nádherné.. Tohle tak nějak sedí, pasuje.


Ale stejně..po třech letech znovu? Chaos..

Život by se dal přirovnat ke skládání puzzlů, někde to pasuje, někde ne. A něco z toho vznikne. Obraz, představa, samotná dokonalost. Ale kde končí? Nesmí skončit. Nesmí se točit v kolotoči nepřirozenosti a přetvářky. Všechno někam pasuje, vždy se někde spojí dva ideály a drží se za ruku tak dlouho, dokud je katastrofa nerozdělí.
Jako labutě spolu drží do konce života, jako štěňata jsou vždy hravá, jako jsou koťata vždy roztomilá.. Jakože je lev král zvířat, kůň nejušlechtilejší radost a draci nejčastější pohádkou. Jako má všechno svůj začátek, tak i konec.

Přemýšlení potřebuje čas.
A já potřebuju dým. Cítit kouř, ten odporný a nezdravý smog, ve svým plících.
Všechno je o zvyku a přesvědčení.
Názory se vymykají normálu.
A to je realita.


..unbreakable..

3. září 2012 v 11:39 | Miss Nothing |  My Fuckin' Diary
Další nový den.. Kdo se někdy vůbec divil tomu, že je dnem za dnem? Je to něco tak ablutně magického a skvělého. Jdu si lehnout a vím, že zítra zase vstanu a venku bude světlo... Všichni s tím žijeme jako se samozřejmostí, ale..co když to jednou tak nebude? Vážíme si vůbec dostatečně toho, že.. to tady je..? Další dny, další minuty, další zážitky, další vzpomínky.. Já za to děkuju..

Nechci vstávat, prázdniny byly krátké. Byly skvělé, ale..proč musejí končit? Zakončení bylo absolutně parádní. Miluju Star Wars. Miluju své přátele.Každý den trávit v ústavu, nemůžu se "dočkat". Jen vypočítávám a hledám další akce, další prázdniny.



Snažím se zachytit nějakou stopu.
Nevyznám se v tomhle pocitu. Nebylo tady už jednou něco podobného? Ale proč se to opakuje?
To nemůže být to stejné..
Ne, vlastně to nic není, určitě.
Budu v to věřit a .. zvládnu to.. Dostanu to pryč. Ano...

Konečně vím, kam patřím.. A je to tu správné. S Něma jsem doma! :) A s Něma jsem šťastná..Moment, šťastná? Ano, opravdu se cítím jako doma..TAk dlouho jsem hledala své místo, až jsem zjistila, že je tam, odkud jsem vyšla..